Přejít k hlavnímu obsahu
x
Anorexie je vážná nemoc

Anorexie aneb Jak se navrátit do života

Touha po mírách krásně štíhlých modelek může být ďábelsky nebezpečná. Vloni dovedla do nemocnice 339 lidí, většina z nich trpěla mentální anorexií, tedy odmítáním jídla. Anorexie se v ČR týká přibližně půl procenta dospívajících. Včasné odhalení nemoci přitom razantně zvyšuje šanci na uzdravení. Co tedy dělat a na koho se obrátit? Poradenské centrum Výživa dětí zvolilo anorexii za jedno ze svých hlavních letošních edukačních témat.

Nový spot plný informací jak pro nejohroženější skupinu dětí, tak pro jejich rodiče, ve kterém kromě odborníků vystupuje s reálným životním příběhem právě léčená mladá dívka a její matka, je od minulého týdne k vidění na www.vyzivadeti.cz a promítat se začal i v čekárnách ordinací dětských a praktických lékařů po celé České republice.

Ach ta puberta...

»Největší rizika vzniku anorexie nastupují kolem 13. a následně pak 18. roku věku, věková hranice se ale v posledních letech stále snižuje. Výjimkou už nejsou ani desetileté pacientky,« uvedl MUDr. Pavel Kabíček z Thomayerovy nemocnice v Praze a člen Občanského sdružení Výživa dětí.

»Rizikové jsou především děti, které se cítí obézní, přestože jejich váha je zcela v normě nebo dokonce již pod její spodní hranicí,« dodává doktor Kabíček. Anorexie jako jedna z nejčastějších forem poruch příjmu potravy je charakteristická snižováním hmotnosti pod hranici normálu, které není způsobené jiným onemocněním, ale je ze strany pacientky či pacienta úmyslné.

»Rodiče by měli zbystřit především v momentě, kdy dítě (zpravidla dcera, výjimečně ale i syn) začne s jídlem neobvykle manipulovat nebo mění dosavadní stravovací návyky,« vysvětluje dále Kabíček. Nejčastěji je to podle něj redukce kalorické hodnoty potravy, typicky pak také odmítání jíst společně se zbytkem rodiny. Obzvláště dívky jsou výjimečně vynalézavé ve vymýšlení výmluv, a tak často rodičům trvá poměrně dlouho, než pochopí, že večeře, kterou si dcera z nejrůznějších smyšlených důvodů bere do svého pokoje, končí všude jinde, jen ne v žaludku dívky.

Touha, strádání a pak devastace těla

»Prvotní impuls k rozvoji onemocnění je psychologický, následné strádání pak ale postihuje i fyzickou stránku,« vysvětluje primář dětské psychiatrické kliniky FN v Motole MUDr. Jiří Koutek. »Často sledujeme psychické změny, dívky bývají depresívní, uzavírají se do sebe a přestávají se zajímat o své okolí. Typicky ale nedochází ke zhoršení školních výsledků, ve škole naopak fungují tyto dívky obvykle na výbornou,« upřesňuje lékař.

Komplexnost faktorů, které vznik anorexie podněcují i variabilita projevů počínajícího onemocnění jsou natolik široké, že jedinou správnou volbou při podezření na diagnózu anorexie je svěřit své dítě do péče odborníků.

Příznaky a projevy onemocnění

Je jich řada, zaznamenáváme příznaky fyzické, psychické, emoční či projevy změn v chování. Mezi fyzické atributy patří extrémní ztráta hmotnosti vedoucí k vyhublému zjevu. Nemocní mají poruchy spánku a jsou přes den unavení, mívají závratě a mdloby. Bývají přítomné změny v krevním obrazu, hlavně nedostatek červených krvinek (anemie). Postižení anorexií jsou dehydratovaní, trpí nízkým tlakem, pomalou srdeční frekvencí a objevují se také poruchy srdečního rytmu (arytmie) s bušením srdce. Je jim pořád zima.

Problémy trávicího traktu se projevují hlavně jako zácpy a bolesti břicha. U žen se vyskytují problémy s menstruací, jež nebývá přítomná, nebo je nepravidelná. Následkem toho nemají dívky jen problémy s plodností, ale snižuje se také hustota kostí a objevuje se osteoporóza s vyšší náchylnosti k zlomeninám. Následkem častého zvracení může docházet až ke ztrátě zubů. Změny chování se projevují častým odmítáním jídla s popíráním hladu. Anorektici často až přemrštěně přísně cvičí.

Co by dále mělo upozornit rodiče na to, že mají doma anorektika?

* Nemocní mívají většinou špatnou náladu, jsou jakoby bez zájmu.

* Často trpí depresemi. Jsou zranitelní a lehce se rozruší.

* Cítí se nesví a straní se komunikace s druhými.

* Přidružují se poruchy koncentrace a pozornosti.

* Anorektici si jídlo pečlivě před konzumací váží a krájejí na drobounké kousky, a po přežvýkání jej vyplivnou.

* Opakovaně a často se váží a kontrolují se v zrcadle.

* Nosí volné vrstvovité oblečení a pořád si stěžují, že jsou tlustí.

* Všelijak projevy onemocnění maskují.

Nemocní anorexií si mnohdy nemoc nepřipouštějí

Léčba anorexie

Léčba probíhá buď ambulantně, nebo u vážnějších případů s výraznou ztrátou hmotnosti a ovlivněním orgánových funkcí je nevyhnutná hospitalizace. Tato akutní léčba je zaměřená na záchranu života. Spočívá v zabezpečení zvýšeného energetického příjmu v podobě nitrožilní potravy, úprava rozvratu vnitřního prostředí a zvládnutí psychického stresu. V další fázi je potřebná izolace (přerušení kontaktů s domácností) a vypracování nového stravovacího pořádku s cílem postupného zvyšování hmotnosti.

V léčbě anorexie se uplatňuje kromě medicínské intervence při léčbě podvýživy a jejích následků také psychoterapie. Dobré výsledky mají zejména individuální terapie, kognitivně behaviorální terapie, skupinová či rodinná terapie. Je potřebné upravit konfliktní situace v okolí a rodině pacienta. Při léčbě jsou nejednou větší problémy na straně rodičů (hlavně matek), než u samotných pacientů. Mentální anorexie je chorobou rodiny.

Zatím nejsou známé léky, které jsou speciálně na léčbu anorexie. Uplatňují se ale jako pomocná terapie, kdy pomáhají při příznacích a následcích anorexie (deprese, ztráta zájmu, úzkost). Nasazují se zejména antidepresiva a neuroleptika. Dále se podávají anabolika, vitaminy, přípravky železa a léky podporující chuť k jídlu. Kromě zvyšování hmotnosti je u děvčat dobrým znakem nápravy stavu také úprava jejich menstruačního cyklu.

Statistika aneb Pár čísel jako přívažek

Čísla Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) říkají, že významně narostl počet lidí, kteří skončili kvůli odmítání potravy v nemocnici. V roce 2006 bylo ve zdravotnickém zařízení kvůli anorexii 59 procent všech hospitalizovaných, v roce 2010 to bylo 54 procent a vloni více než 63 procent.

Podíl hospitalizací s bulimií se v letech 2006 až 2010 pohyboval kolem 25 procent, vloni  se počet nemocných snížil na necelých 20 procent. K nárůstu nemocných v letech 2006 až 2010 došlo u choroby s názvem atypická mentální anorexie, a to ze sedmi procent v roce 2006 na 12 procent v roce 2010, v roce 2011 klesl podíl této diagnózy na sedm procent.

Nejvíce trpí poruchami příjmu potravy ženy, léčilo se jich více než 90 procent. Z hlediska věkové struktury je nemocných do 14 let devět procent. Více než 30 procent jich bylo ve věku 15 až 19 let a téměř 61 procent starších 20let.